Končí běžecká sezóna

Neběžce, tedy ty, kteří se nevěnují běhání, možná ani nenapadne, že by někdo mohl běhat v mrazu, ve sněhu, po ledových cestách, s větrem v zádech i v očích a s čelovkou na hlavě. Možná takového běžce ani nikdy nepotkali, protože kdo by chodil ven, když se tam čerti žení a je tam taková zima.

Opravdu je to tak. Nám běžcům končí zimní běžecká sezóna.

U „normálních“ lidí převládá představa, že se běhá jen v létě a za hezkého slunečného počasí. Ale opak je pravdou. Opravdový běžec běhá po celý rok. Jak by taky mohl na podzim přestat a na půl roku to zabalit, když je tak dobře rozběhaný z léta. A navíc je zvyklý na pravidelný přísun endorfinů. Zimní běžec se totiž umí dobře obléknout, protože se řídí heslem

Není špatného počasí, je jen špatně oblečený člověk.

A pro takové nadšence je nejlepším dárkem nějaký pěkný zimní závod. Vím o jednom seriálu závodů, který jich obsahuje hned deset. Je to taková malá zimní liga a jmenuje se Brněnský běžecký pohár, BBP. První závod se běží již v listopadu a poslední v dubnu následujícího roku. Každý z těchto 10 závodů má svou tradici, své místo, přesný čas startu i trať. Je to prostě sázka na jistotu.

BBP se těší velké oblibě, vždyť každého ze závodů se účastní stovky běžců všech věkových kategorií. Ve startovní listině se objevují jména vynikajících mladých běžců, ale nejsou výjimkou i ročníky 1941, dokonce 1937. Před takovými výkony jen smekám, protože nejen se postavit na startovní čáru, ale stačit tempu o desítky let mladších je hodno obdivu.

Pro obětavé pořadatele závodu to obvykle znamená ráno před startem vyhrnout od sněhu rozlehlou plochu pro parkování desítek přijíždějících automobilů.

---

Zimní běžecký pohár jsem začala běhat poprvé loni. Letos jsem stihla 6 závodů. Na několika z nich panovalo pravé zimní počasí se sněžením a kluzkým povrchem.

Na startu v Okrouhlé, kde se závod koná vždy začátkem prosince, jsem už loni poprvé zaregistrovala zvláštní zvuky při rozběhávání. Bylo to neobvyklé klapání bot, přestože běžecké boty mají měkkou podrážku a kroky v nich neslyšíte. Zadívala jsem se pozorně.

Většina běžců měla na botách obuté nesmeky. Do té doby jsem neviděla tak masové použití těchto zimních pomůcek  a považovala nesmeky za pomůcku buď pro seniory, pro které je chůze po zledovatělém chodníku nebezpečná, nebo pro turisty chodící v zimě po horách. Sama jsem je měla s sebou v Himalájích pro případ chůze  po kluzkém povrchu, kdy ještě není nutné použití  maček. Člověk se stále učí.

Závod jsem odběhla bez nesmeků. Ale po důkladném prověření trhu jsem s údivem zjistila, že v dnešní době existují desítky různých typů nesmeků, že jsou velice speciální určené právě pro běžce, to znamená odlehčené s gumovými pásky, které se při běhu nemůžou rozepnout.

A protože žijeme v moderní době, i materiál hrotů, kterými jsou tyto běžecké nesmeky opatřeny, je z velmi tvrdých slinutých karbidů, které se používají například k obrábění oceli. Tyto kvalitní nesmeky jsem si vyzkoušela na krásně zledovatělé stezce a plánuji si je na příští zimní sezónu pořídit. Na noze absolutně nepřekážejí, krok při běhu je jistý a nehrozí žádné uklouznutí. Myslím, že si díky nim zlepším čas, protože se nemusím bát žádného pádu a můžu se do kroku pěkně odrazit.

Posledního závodu Brněnského běžeckého poháru se bohužel nezúčastním. Ve stejný den 7. dubna totiž začíná jiný seriál závodů, na který se moc těším, a to je Primátor liga. První závod Běh Babiččiným údolím je pro mě srdeční záležitostí, protože z tohoto krásného kraje Boženy Němcové pocházím.

Probouzí se jaro, sluníčko svítí jinak, zářivě a vzdoušek voní víc než po celou zimu. Jaro mám ráda. A těším se na všechny dny, kdy se půjdu proběhnout.