Máru Holečka a Tomáše Petrečka jsem sledovala každý den v srpnu 2018, jakmile se objevila nějaká nová zpráva. V pondělí 3. září mě doslova vyděsil článek v lidovkách.cz….
Oba jsou čeští horolezci, kteří se rozhodli vylézt na pákistánskou horu Nanga Parbat, devátou osmitisícovku světa, Rupálskou stěnou. Je to nejvyšší stěna na světě s převýšením 4600m . Touto stěnou lezl Reinhold Messner se svým bratrem v roce 1970. Jejich pokus tehdy skončil tragicky.
Mladšího Gunthera, který byl absolutně vyčerpaný a trpěl halucinacemi, při cestě dolů smetla lavina.
Ještě 3.září to vypadalo, že druhý stanou oba Češi na vrcholu, ale kvůli velmi mrazivému počasí a silnému větru se museli rozhodnout pro sestup. Ten bude nesmírně náročný v těchto extrémních podmínkách.
Celou jejich expedici jsem sledovala již od začátku z Čech, a potom přímo z Pákistánu, kam jsem 5.srpna odletěla se svým partnerem s cílem přechod ledovce Baltoro.
Nad horou Nanga Parbat jsme letěli místní linkou Islamabád – Skardu, a potom jsme znovu kolem této osamocené druhé nejvyšší pákistánské hory jeli zpátky do Islamabádu, tentokrát po jejich slavné Karakoram Highway (Pákistánská dálnice).
Nanga Parbat je nádherná hora a tyčí se do výšky 8125m. Nejbližší osmitisícovka je K2, druhá nejvyšší hora na světě, je vzdálená 188 km.
Mnoho štěstí přeji těmto odvážným českým horolezcům…
POKRAČOVÁNÍ……
Druhý den, 4. září, se dočítám s úlevou, že oba čeští horolezci jsou živí. Podařilo se jim sestoupit 4000m do základního tábora. Od vrcholu je dělilo 300m…ale silný vítr a mráz je dál již nepustil. Myslím, že to, co dokázali v této ledové strmé stěně je hodno obdivu! Smekám před nimi.
Z Pákistánu jsme se vrátili v neděli 26.8.2018. Přešli jsme ledovec Baltoro, nachodili jsme více než 160 km…
Jaký tam je terén? Člověk ze středu Evropy čeká, že když půjde po ledovci, půjde po sněhu a ledu…Když tento člověk po týdnu stráveném v Pákistánu postupně se přibližujíc k horám dopravními prostředky, pak dva dny šlape v písku přes 40 km a konečně se dostane na okraj tohoto ledovce, začíná žasnout a měnit svoje mylné představy…ledovec to tedy je! Je silný přes 50m. Ale není sněhově bílý…dokonce není ten led ani vidět. Nechodí se po něm v mačkách. Chodí se pořád a pořád po kamení, po kamenech, po skalách, po šutrech různé velikosti a barev, jaké si jen lze představit. Tak to je tedy ledovec Baltoro…
Jestliže vás zajímá, jak vypadá celý trek, kudy jsme šli, kde jsme spali, co jsme jedli, a hlavně, CO A KTERÉ NÁDHERNÉ HORY JSME VIDĚLI, těšte se na můj článek, kde celé naše putování popíšu. Kdyby náhodou někdo dostal chuť si ledovec také přejít, můžu vám poradit, jak si celou cestu zorganizovat…
