Tři dvoutisícovky za tři dny
Nejen během je běžec živ. Člověk, který běhá, nabírá sílu a kondici i dalšími a navíc velmi příjemnými aktivitami. Jednou z nich, alespoň pro mě, je vysokohorská turistika. Že se dá zvýšit fyzička výstupem do vyšší nadmořské výšky je dokázané. Nemusí to být zrovna Himaláje. I nižší kopce, které nám jsou dostupnější i několikrát v roce, mají stejný efekt.
První prodloužený prázdninový víkend jsme podnikli cestu do našich oblíbených Vysokých Tater. Navigaci jsme nastavili směr Tatranská Lomnica. Vystoupali jsme během tří dnů na tři tatranské dvoutisícovky. Přináším vám pár fotografií pro inspiraci, a pár informací, kdybyste se tam třeba také chtěli vydat a užít si!
Tatranská Lomnica nabízí spoustu tůr a my jsme tentokrát zvolili Velkou Svišťovku. Na turistických značkách je čas výstupu 3h 15 min. Cesta na ni vede přes Skalnaté Pleso, které je pro mnoho lidí nástupním místem lanovky na majestátní Lomnický Štít, měřící 2634 m. Je zajímavé, že „Lomničák“ byl dlouhou dobu považován za nejvyšší horu Vysokých Tater.
Lanovka opatřená jen jedním sloupem, na něj jezdí od roku 1941 a nevede sem žádná turisticky značená cesta. Je zde ovšem druhá možnost, jak se dostat na vrchol. Vystoupat s horským vůdcem, ale cena je poměrně vysoká, 270 € pro dva lidi.
Povinného horského vůdce jsme si před 3 lety zaplatili pro výstup na Gerlachovský Štít, jako nejvyšší horu Vysokých Tater, která měří 2655 m. Tůra to byla opravdu nádherná.
Náš páteční cíl Velká Svišťovka je vysoká 2038m. Ze Skalnatého Plesa na ni vede nenáročná tůra se stoupáním 287 m. Ale pohledy z jejího vrcholu zejména do údolí stojí za to. Přímo pod Velkou Svišťovkou v hlubokém a širokém údolí, v nadmořské výšce 1551 m, leží krásné Zelené pleso s maximální hloubkou 4,5 m a Chata pri Zelenom plese známá jako Brnčálova chata neboli Brnčálka.
Z Tatranské Lomnice jsme se přesunuli na Štrbské pleso, kde jsme se ubytovali.
Sobotní výšlap jsme měli naplánovaný na jeden z nejznámějších a nejnavštěvovanějších štítů Vysokých Tater, na Rysy.
Cesta vede po červené ze Štrbského plesa směrem k plesu Popradskému. Ještě před plesem se odbočí doleva na modrou a poslední odbočka je po necelých 2 km opět na červenou, po které se stoupá až na Rysy. Cesta vede kolem Žabích ples, která tvoří boční větev Mengusovské doliny.
Stoupali jsme až k Chatě pod Rysami (2250 m), která je nejvýše položenou chatou v Tatrách a chvíli jsme se kochali. Poetiku tohoto krásného místa narušovalo množství lidí, kteří také mířili na vrchol. Od chaty na vrchol už jen 45 minut, slibovala turistická značka. Nad chatou se objevilo sněhové pole, které tvořilo krásný kontrast s okolní letní krajinou.
Vrcholy Rysů jsou tři a nejvyšší, na který vede turistická značka, měří 2499 m. Leží na hranici Slovenska a Polska. Je to nejvyšší místo, kam se mohou turisté v Tatrách podívat. Výhledy po okolí byly díky počasí moc krásné, tak jsme se vyfotili na hraničním mezníku a obrátili jsme se na cestu zpět.
Jaká byla trasa, převýšení a za kolik hodin jsme Rysy zdolali, je vidět na videu z Relive. Zastavili jsme se ještě na Popradském plese, ale jinak byla cesta totožná tam i zpět.
Jen pro zajímavost, název této hory není odvozen od rysa – kočkovité šelmy. Název Rysy pochází z polského slova rysa, což je v překladu čára. Důvodem je dlouhodobě zasněžená linie pod vrcholem viditelná z polské strany.
Po sobotní tůře na Rysy jsme se rozhodli si vyšlápnout něco kratšího, abychom se stihli vrátit večer do Čech.
Nedělní ráno bylo nádherné a protože jsem velkým vyznavačem běhání po ránu, proběhli jsme se kolem kouzelného Štrbského plesa. Jednou dokola je 2,6 km.
Vydali jsme se tedy na třetí dvoutisícovku. Šli jsme nahoru od plesa po sjezdovce, protože cíl byl přímo před námi a nedalo se nikam zabloudit. Po necelých 2 kilometrech jsme se napojili na modrou turistickou značku, která nás dovedla k chatě Pod Soliskom. Od této chaty jsme stoupali ještě 40 minut a už byl vidět vrchol s dřevěným křížem. Byli jsme překvapeni a nadšeni z výhledů, které se nám naskytly. Nejvíce z pohledu k západu, kde se tyčil nádherný Kriváň a na východ pod námi v údolí jsme mohli vidět Pleso nad Skokom a celý vodopád Skok.
Výšlap na Přední Solisko nás nadchnul tím, jak je tato hora dostupná a výhledy z ní jsou krásné. A navíc 747 nastoupaných výškových metrů za 3 hodiny. A co si dáme příště? To už víme, protože Soliskový hřeben pokračuje dál…druhý vrchol…třetí vrchol.
Cestu k nim jsme viděli a přímo lákala k výstupu!
